Drtivá většina účastníků letošního, 81. ročníku Velké Kunratické končila svůj běh se zaťatými zuby nebo s grimasou prozrazující maximální vypětí a únavu. Herec a režisér Jakub Kohák, patron projektu ČUS SPORTUJ S NÁMI, se startovním číslem 519 však snad jako jediný nabídl naopak široký úsměv. A stejně jako po celou dobu před začátkem závodu, tak i s 3 100 metry, třemi kopci a třemi potoky v nohách bavil ostatní účastníky.
Kolikátá to byla letos vaše účast na Velké Kunratické?
Určitě desátá, ale možná taky patnáctá. Já si totiž už nepamatuji, kolikrát jsem ji mezi svými deseti až dvacet roky absolvoval. Nechám to historikům.
Jak se vám tedy běželo?
Jsem přesvědčen, že pro 98 procent účastníků, kteří se závodu zúčastnili, je trať náročná. Pro mne je však snadná, takže se mi běželo lehce.
Takže jste se soustředil pouze na techniku svého běhu?
To jsem ani nemusel. Soustředil jsem se především na to, abych po celé trati vypadal dobře. A částečně také na to, abych do cíle doběhl ještě v neděli.
Potkala vás na trati nějaká krize?
Krize mě potkala, ale byla pozitivní. Kladl jsem si různé otázky. Proč ještě nepřidat na tempu? Proč není závod ještě delší? A vůbec proč se neběhá třeba na dvanáct kol?
Copak vám nedal zabrat ani obávaný výběh na Hrádek?
Kdepak. Někdo se ho snaží zdolat po dvou nohách, druhý ho leze po čtyřech. Já tentokrát zvolil úplně jinou taktiku – vyskákal jsem ho po jedné noze!
Mimochodem – jak často jste na letošní ročník trénoval?
Ani jednou. Tak všestranný sportovec jako já žádnou přípravu nepotřebuje.
Měl jste letos dohodnutý souboj s vybraným soupeřem?
Letos se nechtěl se mnou nikdo utkat. Bylo to po loňské zkušenosti s mým přítelem Davidem Císařem. Ačkoliv vybíhal minutu přede mnou, snadno jsem do doběhl a porazil. Bohužel, láhev šampaňského jsem dodnes neobdržel.
Jaký si odnášíte největší zážitek z letošní Velké Kunratické?
Určitě to, že mě předběhlo nejméně závodníků ze všech mých startů.
