První listopadový víkend přilákal do Nové Paky na Jičínsku vyznavače pěší turistiky. V sobotu 4. listopadu se zde totiž uskutečnil jubilejní, padesátý ročník Posledního pochodu roku. Jak už se stalo zvykem, i tentokrát organizátoři oproti minulému ročníku obměnili vedení tras, a tak se účastníci mohli kochat novými, jim třeba dosud neznámými skvosty krkonošského podhůří. Akce byla součástí projektu Tipsport Sportuj s námi.
„Letošní pochod se skutečně vydařil. Noc před ním sice lilo jak z konve, nad ránem ale déšť ustal a kolem deváté se i mraky protrhaly a vysvitlo sluníčko a po celý den bylo příjemně. Pěkné počasí bylo pro turisty očividně lákadlem, jelikož si k nám cestu našlo 222 účastníků. Nejvíce si přitom vybírali patnáctikilometrovou trasu. A že bylo místy bláto? To nikomu náladu nezkazilo,“ prozradil Josef Pilař z pořádajícího Klubu českých turistů Nová Paka.
Start byl u Skautské klubovny Nová Paka, kde bylo živo už od 6,30 hodin. Pochodníci měli celkem na výběr z pěti tras. Nejkratší měřila šest kilometrů a zamířila po klidné asfaltovfé silničce do Studénky a zpět, proto si ji houfně vybíraly rodiny s dětmi a kočárky. Nejpopulárnější „patnáctka“ vedla přes Hřebenovou cestu na Hřídelec a zase do Nové Paky.
Čtyřiadvacetikilometrová trasa zavedla poutníky nejprve na Hřídelec a posléze přes Lázně Bělohrad, Přibyslav, Heřmanice a Studénku zpět. Osmnácti- a třicetikilometrová varianta měly shodný základ – vydaly se údolím potoka Studénka na Mokřici se zachovalými zbytky valů a příkopů a následně na Hřídelec. Tam se kratší odpojila a zamířila do Nové Paky, zatímco delší pokračovala oklikou společně s čtyřiadvacítkou tamtéž.
„Na Hřídelci jsme měli zapálený oheň, kde bylo možné si opéct vlastní nebo zakoupené buřty a osvěžit se studeným pivem či zahřát horkým čajem. Těší nás, že se všechno občerstvení, co jsme pořídili, zužitkovalo, nezbylo nic. Limit na absolvování pochodu byl do 17 hodin, s čímž si turisté poradili. Spousta z nich si ještě při programu stačila odběhnout do lesa na houby, a tak se chlubili nalezenými hříbky, kozáky i křemenáči,“ uvedl Josef Pilař.
